František Palacký
Kdo bude vítěz letos?
NOMINUJTE - stránky v kategoriích:
Nejlepší:
Tablo
- Školní
časopis na webu -
Školní webové
stránky -
Třídní
stránky -
Profesorské
stránky
František Palacký
(14.6.1798-26.5.187)
- český historik a politik
zakladatel novodobého českého dějepisectví
První reddaktor Časopisu společnosti vlasteneckého musea v Čechách. Stál u zrodu Matice české a Svatoboru 1862, spolku českých spisovatelů. V roce 1829 vytvořil projekt encyklopedické edice Český archiv, který uskutečnil jeho zeť F.L.Rieger jako Riegrův slovník naučný. V roce 1868 položil základní kámen ke stavbě Národního divadla v Praze. Jako politik odmítal odtržení českého království od rakouské monarchie a jeho připojení k německé říši. Prosazoval austroslavistický program , požadující přeměnu mnohonárodostní rakouské monarchie na federativní stát s rovnocennými politickými a národními právy. Patřil k hlavním stoupencům národní jednoty Čechů a Slováků. V roce 1863 jako hlavní představitel Strany Staročechů vystoupil s českým státoprávním programem, založeným na přirozených historických právech národní samostatnosti v němž formuloval české politické požadavky z roku 1848 (idea státu rakouského). V monumentálních Dějinách národu českého v Čechách i na Moravě navázal na Dobrovského kritickou metodu studia historických pramenů. Toto dílo koncipoval jako výklad fylozofie českých dějin, jejichž smyslem byla svoboda a demokracie. Vrchol spatřoval v husitství, které jako první v Evropě vyslovilo požadavek svobody svědomí, opírající se o prvotní křesťanské ideály, v duchu obrozenského preromantismu odvozoval národní svobody milovnost a smysl pro demokratičnost již z prehi-storie, která pro něho byla v zásadě pouze slovanská. Filozofie českých dějin byla podle něho osudově porušena bratrovražednou bitvou u Lipan. Ducha českých dějin oživilo až osvícenství a novým smyslem začalo naplňovat národní obrození, jehož dovršení Palacký považoval za svůj celoživotní úkol. Vydal soubor středověkých kronik: Staří letopisové čeští od roku 1378 do roku 1527. Ve 20.letech 19.století zasáhl do sporů o českou prozódii spisem Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie (s P.J.Šafaříkem), věnoval se uměleckému překladu (Ossian, F.G.Klopstock), zabýval se literaturou, teorií a estetikou (Přehled dějin krasovědy a její literatury). Vlastní teorii filozofické estetiky vsvětlil ve spise Krásověda čili O kráse a umění své estetické, filozofické a literárně teoretické stati shrnul v trojdílném souboru Radhost.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát